strach z duší (REGRESE ZEMŘELÝCH II)

Naši drazí i nedrazí zesnulí aneb REGRESE ZEMŘELÝCH II.

Případ z praxe – strach z duší

     Více než před čtvrt rokem se na mne obrátila 21ti letá žena s poměrně specifickým problémem. Déle než tři roky usíná pouze s rozsvícenou lampičkou, protože se bojí spát ve tmě. Má obavu se byť jen pohnout a poodkrýt z těla peřinu, strach ji téměř paralyzuje. Skoro každou noc se jí totiž v místnosti, kde spí, zjevují entity mající zcela lidskou podobu. Na rozdíl od jiných obdobných pozorování je však ona vidí výjimečně jasně, barevně a zcela hmotně. Tak, jako živého člověka. Zaznamenává případy, kdy ji např. i velmi zblízka tito lidé pozorují a hledí jí do tváře, nebo se volně pohybují po její ložnici.

     Oběma nám bylo jasné, že má tu čest s dušemi zemřelých, kteří po smrti svého fyzického těla neodešli do Světla a pohybují se mezi žijícími lidmi. Více se této problematice věnuji také např. v článku Naši drazí i nedrazí zesnulí aneb REGRESE ZEMŘELÝCH a tento případ z praxe nechť je jeho volným pokračováním.

     V úvodu sezení jsem nechal svou klientku mentálně nahlédnout přímo do její ložnice. Tam hned spatřila zoufale vyhlížejícího mladého muže. Když jsem s ním zavedl hovor, (klientka mi sloužila jako médium), dozvěděli jsme se jeho příběh. Jel autem za svou přítelkyní, byl šťastný a zamilovaný, velmi se na ni těšil a i proto spěchal. Během jízdy dostal chuť na cigaretu a chvilka nepozornosti spolu s velmi rychlou jízdou zapříčinily, že zezadu narazil do nákladního vozidla, které bylo nuceno náhle před ním zabrzdit. On při autonehodě zemřel. Když opustil své hmotné tělo, viděl pokusy o oživování, nechápal ale, co se to vlastně děje. Později vnímal své příbuzné, jejich smutek, ale stále mu nedocházelo, co se stalo. Toulal se po okolí nehody, nerozuměl této situaci, ani tomu, jak se do ní dostal. Byl ze všeho velmi zmatený. Po čase se objevil v blízkosti mé klientky a poznal na ni, že má schopnost jej vnímat. Snažil se ji tedy kontaktovat, ale nedařilo se mu to i kvůli jejímu velkému strachu. Pohyboval se střídavě v její ložnici a u ní až do té doby, kdy jsme na vše při terapeutickém sezení přišli a osvětlili mu jeho situaci. Trauma z prožité nehody bylo však tak silné, že jsem jej musel vést opakovaně regresí událostí, při které zemřel. S každým průchodem se trauma zmírňovalo, až do okamžiku, kdy vše pochopil a se svou smrtí se smířil. Ano, poměrně často se stává, že bloudící nebo přivtělená duše zažila těžké trauma. To je nutné zpracovat, aby došlo k pochopení a uvolnění emočního náboje. Postup je obdobný, jako u žijícího člověka. Potom je již duše zpravidla připravená odejít do Světla. Při tomto sezení jsme odvedli mnoho dalších bloudících duší, možná i několik desítek. Stále přicházely další a další, chtěly využít příležitosti. Namátkou ještě zmíním hasiče, který zemřel při požáru při záchraně obyvatel hořícího domu. Klientka jej zprvu viděla jako ohořelého člověka. Ani on nevěděl, že v ohni zahynul. Po požáru se cítil velmi vyčerpaný, vnímal, že je rád, že to přežil. Dlouhou dobu pobýval jako duch se svou rodinou. O tom, že se mu přežít nepodařilo, se dozvěděl až při sezení a jeho vlastním auditu (regresi), kterým jsem ho provázel. Zajímavé bylo, že jakmile si svou smrt uvědomil a pochopil, co se stalo, klientka jej začala vidět už ne jako popáleného, ale jeho tělo se jevilo zcela zdravé. Ještě před tím, než odešel do Světla, jsem jej nechal mentálně rozloučit se s jeho nejbližšími. Velmi se těšil z toho, že se možná bude moci narodit jako dítě jednomu ze svých synů.

     Při dalším následném sezení jsem klientku již klasicky provázel regresí a postupně jsme hledali události, kdy se ona bojí duší. Mimo jiné jsme nalezli okamžik, kdy poprvé vědomě zažila šok z úleku, když se jí v jejích 18ti letech zjevil člověk, který se vznášel, sedíc v tureckém sedu, asi půl metru nad jejím obličejem a ona ležela v posteli na zádech. Jakmile otevřela oči, sklonil k ní hlavu. Z bezprostřední blízkosti uviděla jeho obličej. Hledali jsme dál a vyšlo najevo, že to zdaleka nebyla první událost v jejím životě. Ty starší pouze vytěsnila z vědomé paměti, neboť pro ni byly příliš strašidelné. Duše zemřelých vnímala a měla z nich strach již od ranného dětství a ukázalo se, že je dokázala vnímat i ve svém předešlém vtělení. Hledali jsme tedy pomocí asociací dál, až jsme došli k jedné velmi důležité příčinné události jejího strachu. Děj se odehrával přibližně ke konci 19. století v nějakém průměrném městě ve spíše bohatší rodině. Klientka byla mladou ženou, která i tehdy měla zvláštní schopnosti a duše zemřelých vnímala. Měla za manžela velmi racionálně smýšlejícího muže. Narodil se jim syn (klientka v něm „poznala“ svého současného přítele). Manžel si po jeho narození začal intenzívně všímat neobvyklého chování své ženy, kdy třeba vnímala duše u synovy kolébky a hovořila s nimi. Jednoho dne došlo k tomu, že muž ženu vyhnal a syna si nechal. To ji psychicky velmi vyčerpalo. Po čase se jí ujal nějaký člověk, který se snažil její duši léčit jakýmisi primitivními, tehdy dostupnými léky. Jejich účinky však psychiku ženy ještě více narušily a u ní se naplno projevila schizofrenie. Vše došlo až tak daleko, že duše, které vnímala, ji ponoukali k tomu, aby se zabila. Nějakou dobu těmto atakům odolávala, vše ale skončilo tak, že skočila z vysokého mostu do řeky. Pádem na hladinu si poranila tělo a nakonec utonula.

     Dále jsme nalézali další příčinné události a i ty jsme zpracovávali. Uběhlo několik týdnů, během kterých účinky terapie postupně doznívaly. Dnes se mé klientce již zemřelí neukazují, když sama nechce i strach je v porovnání s tím před terapií minimální. Spíše se jedná o ojedinělé nepříjemné pocity. Ví, proč se vše děje a jakou roli v tomto procesu hraje i ona sama. Nic totiž není náhoda. Lidé si často tuto výjimečnou schopnost a dar nesou již z minulosti a je dobré, aby jej i nyní využívali ku prospěchu.

David Bulva, regresní terapeut