Dysplazie kyčelního kloubu

Před necelým rokem se na mne obrátila mladá žena s jistým psychickým problémem, jehož příčina spočívala v traumatu, prožitém v jejím raném dětství. Sezení trvalo přibližně tři hodiny, probíhalo standardně a po jeho ukončení se klientka cítila psychicky dobře a uvolněně, problém byl úspěšně zpracován. Ke konci terapie jsem si však povšimnul, že klientka má problém klidně a bez bolesti sedět. Na můj dotaz jsem se dozvěděl, že již od dětství trpí vrozenou vadou - dyspalzií kyčelního kloubu. Tato vada ji nejen omezuje v běžném pohybu (kulhání), ale projevuje se také dennodenní stupňující se bolestí kyčle levé nohy. Vzhledem k tomu, že Hlubinná abreaktivní psychoterapie umí řešit nejrůznější bolestivé stavy velmi účinně, dohodli jsme se, že druhý den absolvuje další regresi.

     Klientka si velmi dobře vybavovala, a proto jsme se rychle dostali k prvnímu primárnímu engramu (příčinné události). Ta se odehrávala přibližně v 16. století, kdy jí bylo 21 let. "Jdu lesem, prodírám se nějakým houštím, zakopávám a ztrácím rovnováhu. Padám. Cítím šílenou bolest v levé noze. Bolí mě kyčel a stehno. Spadla jsem a ještě se chytila do nějaké pasti. Šíleně to bolí! Stehno mi propíchly nějaké hroty. Je to ukrutná bolest. Nemohu se postavit, bolí mě kyčel a celá noha. Pláču. Odpočívám. Nabírám síly a zkouším tu past rozevřít nějakou větví. Ta bolest je hrozná. Nejde to. Jsem úplně vyčerpaná. Chvíli je mi horko a pak zase zima. Přichází nějaký muž, na zádech má luk a šípy. Rozevírá past a pomáhá mi na nohy. Bolí mě strašně kyčel. S jeho pomocí se dobelhávám do nějakého srubu. Ale ten není jeho. Patří nějakému starému muži ve špinavých a otrhaných šatech. Je to asi uhlíř (klientka v něm poznává svého současného tchána). Stará se o mě. Stále to moc bolí, dává mi obklady a piju bylinkové čaje. Mnoho týdnů nemohu ani vstát. Stehno už je dobré, ale ta kyčel pořád bolí." Posouvám klientku dál v čase, do okamžiku, kdy již může chodit. "Je jaro, je tak krásně! A mě je dobře. Už to jde chodit. Stehno nebolí vůbec, jen ta kyčel, ale dá se to. Zkouším chodit po domku i na zápraží. Ale musím pomalu a opatrně. Asi za dva týdny už chodím o moc lépe. Stýská se mi po dceři, říkám ji Lea. Už moc dlouho jsem ji neviděla. Moc se mi stýská. Venku je krásně. Zkusím, jak mi půjde chodit, když půjdu déle, abych mohla už jít za dcerou. Jdu si lesem, užívám si pěkného počasí. V tom slyším podivné zvuky. Panika. Mám strach z divokých prasat. Bojím se, jestli to není prase. Začínám zrychlovat, utíkám. Kyčel šíleně bolí, už mi to nejde. Otáčím se. Za mnou běží obrovský divočák, slyším jak dupe a funí. Už je jen kousek. Cítím silný náraz do levé strany těla. Padám. Úplně mě to odmrštilo. Zase ta kyčel. Ukrutná bolest. Prase mi jde po krku, cítím, jak smrdí. Cítím teplo na krku. Krvácím. Umírám." Tímto primárním engramem klientka procházela tolikrát, až došlo k tzv. abreakci (odreagování traumatu), přičemž bylo patrné, jak se bolestivost mění i na fyzickém těle klientky v terapeutickém křesle.

     Následoval další primární engram. Událost klientka datovala do období Starého Egypta. "Je mi 35 let. Jsem nějaká vysoce postavená žena, jsem velmi bohatá. Mám pocit, že můžu všechno. Je horko. Sedím v křesílku a dva za mnou mě něčím ovívají. Přede mnou je bazén s vodou. Těším se, až se v něm okoupu. Nemůžu chodit. Nefunguje mi levá noha. Jsem na ni ochrnutá. Přichází služky, odnáší mě do bazénu. Nemůžu chodit ani na jednu nohu. Ale ve vodě je to o.k. Zkouší mi ty nohy pořád léčit. Tahají mě za levou nohu, vyklubují mi ji. Šíleně to bolí, řvu. Oni nepřestávají. Strašně to bolí. Vzdávají to. A takhle to jde pořád dokola. Už jsem na ty všechny léčitele naštvaná. Je pro mě ale potupné, že se musím nechat pořád jen nosit. Proto to vydržím. Už mám na ty všechny léčitele za tu dobu vztek, vzdávám to. Ta bolest se při tom nedá snést." Posouvám klientku v čase ke staršímu počátku této události. "Vidím vůz a koně, splašil se, řítí se na mě. Sráží mě. Padám. Necítím nohy. Všichni se sbíhají. Zkouším vstát. Nejde to! To musí být omyl! Odnáší mě dolů." I tuto příčinnou událost jsme klasickou technikou HAP zpracovali.

     Následoval další typ engramických řetězů, slangově regresními terapeuty nazývaný "2. běh", který řeší, na rozdíl od 1. běhu, události, kdy klient sám něco nepříjemného činí druhé osobě, v našem případě, kdy klientka někomu způsobuje bolest levé kyčle. Zde se mimo jiné objevila tato událost. Anglie, rok 1568. "Mlátím nějakého žebráka holí. Mám vztek. Mlátím ho všude, hlavně po zadku, potřebuji ten vztek vybít. Jak se jen opovážil. Naštvaně odcházím. Jsem žena. Někam jdu. Stoupám po kamenných schodech do velké budovy. Je to katedrála. Už nejsem tak naštvaná. Jdu se pomodlit. Křižuji se, poklekám, ukláním se. Trošku lituju, že jsem se nechala unést. Modlím se, aby mi bylo odpuštěno." Při další průchodu touto událostí se klientka dostala časově dopředu k tomu, co bylo příčinou jejího vzteku. "Hádám se s nějakým starším mužem. Je to můj otec. Mám na něj vztek. Nechce mi dovolit prodat ten dům. Že se prý nic rodového prodávat nebude. Ale já chci! Mám vymyšlený výborný obchod. Všechno mi překazil. Naštvaná a vzteklá odcházím. Vidím žebráka, jak ke mně natahuje ruku a cosi mumlá. Jak si to jen dovoluje. Beru hůl a mlátím ho…" Při opakovaných průchodech touto událostí už klientka cítila k žebrákovi soucit, mrzelo ji, že ho zbila. Při dalších průchodech už i chápala otcův postoj k prodeji a později ji tato celá událost už nijak nevzrušovala a dívala se na ní jako na obraz tehdejší doby. Událost byla zpracována.

     Ve 3. běhu (klient je svědkem toho, že někdo někomu činí něco nepříjemného, v našem případě způsobuje bolest kyčle) jsme narazili na událost, kdy je klientka děvečkou na statku. Je zamilována do pacholka, který zde také slouží. Ten je však často vyplácen (bit) jejich pánem, hlavně po zadku. Ona jej pak nesmí ani ošetřit, přesto to přes velký strach dělá. Několikrát se svým milým domlouvají, že od sedláka společně utečou, ale obava z nejisté budoucnosti je silnější. I tato událost byla zpracována.

     Během jednodenního terapeutického sezení bylo dané téma zpracováno. Po několika týdnech se mi klientka ozvala, že od původně zpracovávaného psychického problému cítí výraznou úlevu, a též že cítí hmatatelnou úlevu od bolesti levé kyčle. Po dalším asi tři čtvrtě roce jsem byl s klientkou v kontaktu opět. Od regrese ji kyčel bolí pouze velmi výjimečně a to většinou jen po větší fyzické námaze, což je výrazná úleva od několikaletých každodenních silných omezujících bolestí. Jak je patrné i na tomto příkladě, tak ne vždy musí fyziologická změna na těle (lékařský nález) nutně vyvolávat tak silnou bolestivost, nebo vůbec nějakou bolestivost, která je běžně pouze tlumena analgetiky.

Děkuji klientce, že mi sama nabídla zveřejnění jejího případu a mám velkou radost, že jsem jí mohl prostřednictvím regresní terapie pomoci s jejími problémy.

David Bulva, regresní terapeut