Dlouhodobé silné bolesti hlavy

Žena, 37 let, dlouhodobé silné bolesti hlavy

„Dříve jsem na bolest hlavy brala brufen vlastně každý den, při velké bolesti jsem si vzala i 3 prášky denně, a když to nezabralo, tak jsem věděla, že už nezabere nic a přečkala jsem den a šla spát.“

     Při regresi se žena dostala do události v některém ze svých minulých životů. Žila tehdy se svým manželem a téměř od začátku vztahu si nerozuměli. Na denním pořádku byly intenzívní hádky, dnes bychom řekli - klasická „Itálie“. Důvody sporů nebyly nijak zásadní, spory však postupně přešly do stavu, kdy se prostě ti dva nemohli vůbec vystát. Jednoho dne se hádka natolik vyhrotila, že manžel svou ženu zatáhl do sklepení společného domu a zde ji nechal tak dlouho, dokud nezemřela. O její tělo se nezajímal a nechal jej napospas času.

     „Mám pocit, že mi v hlavě něco leze. Je to strašné, odporné, jsou to nějací brouci. Je jich hodně. Mám jich plnou hlavu. Oni mi snad žerou mozek. Já ale nemůžu nic dělat! Bolí mě z toho hlava.“ Dávám klientce pokyn, ať se dostane do okamžiku příčiny tohoto stavu. „Zase se hádáme. Ječím na něj, on na mě. Už toho mám všeho dost! Nesnáším ho. On mě drží za ruce a vleče mě dolů po schodech. Mlčí a jen mě táhne. Řvu, snažím se mu ubránit. Nejde to. Zavírá mě do sklepa.“ Co se děje dál? „Jsem pořád v tom sklepě, unavená, už na nic nemám sílu. Ležím na hliněné podlaze, je mi velká zima. Jsem tady už několik dní, nevím ani kolik. Usínám a pak se zase budím. Když usnu, je to pro mě úleva. Jsem naprosto vyčerpaná, nemůžu se ani pohnout. Těším se, až zase usnu. Když spím, je mi líp.“ Pokračujte dál… „Už jsou tam ti brouci, je jich plná hlava. Je to šílené, lezou mi v hlavě a žerou mi ji zevnitř. Nemůžu se hýbat, strašně to bolí. Je jich čím dál víc…“ Až po několikátém průchodu touto událostí si klientka uvědomila, že zde vlastně už není mezi živými. Poslal jsem ji proto zpět do okamžiku její smrti. „Jsem tak vyčerpaná, už ani nevnímám, jestli spím nebo bdím. Asi jsem usnula. Už jsou tam ti brouci!“ Podívejte se na své tělo. „Pořádně nic nevidím, je tam všude tma, jen cítím v hlavě ty brouky.“ Jste v těle? „Ne, já jsem asi umřela". Kde vnímáte ty brouky? „Jsou v té hlavě. Já jsem umřela a oni vlastně žerou moje mrtvé tělo. Ano, žerou mě, protože jsem mrtvá. Jsem mimo to tělo“ Co hlava? „Nebolí. Ta hlava je jen to mrtvé tělo.“ Žena zemřela ve spánku, proto si neuvědomila okamžik své smrti, tudíž ani to, že brouci se do její hlavy dostali až poté, kdy byla mrtvá, což se běžně stává, není-li tělo řádně pohřbeno. Její duše se u těla nacházela ještě dlouho po smrti a stále se se svým, již tlejícím tělem, ztotožňovala. V regresi došlo k uvědomění si tohoto faktu, stejně jako skutečnosti, že bolest hlavy, způsobená hmyzem, byla jen domnělá, protože mrtvé tělo bolest necítí.

Od sezení uplynuly téměř čtyři měsíce: „Od doby regrese prášek neberu, hlava mě nebolí, sem tam v ní mívám spíše jen mírný tlak“.

David Bulva, regresní terapeut