Prenatální období a porod očima REGRESNÍ TERAPIE

     Regresní terapie pracuje s celou existencí podstaty člověka, tj. s celou existencí jeho duše, přičemž její počátek ani konec není přesně definován. Život člověka (myšleno jeho ducha) tudíž nekončí smrtí, ani nezačíná porodem. Těmito dvěma významnými událostmi je ohraničeno vždy jen jedno vtělení. O smrti a co se děje po ní, jste se již mohli dočíst v mých starších článcích. O narození a o tom, jak člověk prožívá pobyt v lůně ženy, své matky, tj. o tzv. prenatálním období a o porodu samotném, si krátce povíme, v souvislosti s možnostmi regresní terapie, nyní.

     Jak jsem se již dříve zmínil, ne všechna traumata, která ovlivňují náš dnešní běžný život, musí mít nutně příčinu v minulých životech. Tu lze často najít v dětství, ale i v prenatálním období a hojně také při porodech samotných. V období od početí do narození člověk totiž přesně vnímá, a také si pamatuje jak své tělesné nebo duševní pocity, tak i pocity a nálady své matky. Vnímá její myšlenky i to, co se děje v jejím bezprostředním okolí. Chápe souvislosti. Je třeba si uvědomit, že v zárodku dítěte může sídlit velmi stará a vyspělá duše, mnohdy mnohem starší a vyspělejší, než duše její současné matky. A na to je třeba pamatovat i při výchově dětí! Pokud je dítě nechtěné, lze u takového jedince později často pozorovat pocity méněcennosti a silnou potřebu se zavděčit ostatním. Snadno se pak takový člověk nechá okolím manipulovat a pociťuje k sobě samému minimum lásky. Velmi těžce nese i kritiku, zejména od osob sobě blízkých. Tyto pocity a vzorce chování jsou pak ještě násobeny, došlo-li v těhotenství ze strany matky k záměrným pokusům o potrat. Při regresi si lidé pak přesně vybavují, co se tehdy dělo a jakými prostředky se matka snažila o dítě připravit. Regresní terapie však umí tyto zážitky vyhledat a zpracovat tak, že poté dochází k zásadnímu posunu v myšlení takto "postiženého" člověka, mění se jeho chování k okolí a zejména k sobě samotnému. V dalších typech engramických řetězců, tzv. běhů, pak vyplouvají na povrch karmické vazby mezi matkou a dítětem. Mnohdy podobné nepříjemnosti, páchané nyní na dotyčném, sám dotyčný v předchozích vtěleních činil někomu jinému, a zrovna třeba své současné matce.

     Samostatnou kapitolou jsou pak porody. Na začátku je třeba říci, že člověk většinou vnímá svůj porod jako mnohem větší zátěž, než proces smrti. Samozřejmě, nedošlo-li ke smrti zvlášť trýznivým způsobem. Ale i tehdy je smrt - opuštění těla a stav poté, vnímán velmi pozitivně (pocity štěstí, lehkosti, vnímání krásného zářivého bílého světla a lásky, pocit návratu domů do známého prostředí atd.). Už fyziologie stavby ženského těla nám může napovědět, že dítě nutně prožívá bolest, když např. jeho hlava prochází úzkými porodními cestami (častý zdroj migrén), nebo zažívá strach o život, když je přidušeno omotanou pupeční šňůrou kolem krku (častý zdroj dýchacích problémů), nebo když se dítě nachází ve špatné porodní poloze a lékař musí použít nástroje. Klient při terapii silně vnímá i emoce, které následují těsně po porodu. Často si vybavuje až panický strach, který měl, když byl jako dítě bezprostředně po porodu matce odebrán a dlouhé hodiny trávil bez ní, což bylo bohužel ještě před pár desítkami let považováno za standard. Zde potom u klientů pozorujeme pocity nemilovanosti ze strany matky, přestože ona sama je v tom zcela nevinně. Pochopení takovéto souvislosti v klientovi při regresi vyvolává většinou hluboké pohnutí, po němž následuje léčebné poznání. Porod zpracovaný technikami regresní terapie dokáže odstranit mnoho psychických bloků nebo fyzických potíží. Rozhodně však ne všechny porody musí být pro dítě traumatem. Důkazem toho je regrese mého vlastního porodu. Poté, co jsem spatřil světlo světa, jsem se velmi srdečně na konci terapeutického sezení smál.

David Bulva, regresní terapeut